Jak na celočíselné dělení

Při normálním způsobu dělení mohou vycházet celá čísla se zbytkem nebo čísla desetinná. Někdy je však třeba zjistit pouze zbytek po dělení celým číslem a s tím pak dál pracovat. Nebo může být naopak jen zajímavé, kolikrát se celý dělitel do daného čísla vejde. Například k dispozici je 700 Kč a určitá věc stojí 43 Kč. Je třeba tedy zjistit, kolik takových věcí lze koupit. Nebo je daná délka tyče (kabelu, provázku, …) a je třeba vědět, kolik kratších částí se udělá a jaký bude zůstatek. Zde lze použít funkci Mod nebo Quotient.

Funkce Mod

Funkce Mod vypočítá zbytek po dělení jednoho čísla druhým a její tvar je: =MOD(číslo; dělitel), kde číslo je vlastně dělenec, to je číslo, které se dělí a pro nějž se hledá zbytek po dělení. Dělitel je číslo, kterým se dělenec dělí, přičemž dělitel nesmí být nula (dělení nulou z matematického hlediska není definováno), jinak funkce napíše chybové hlášení #DĚLENÍ_NULOU! (#DIV/0!).

Jestliže se někdo nad zadáním zamyslí, může říci, že zbytek po dělení by se dá vypočítat také pomocí vzorce:
 = číslo-dělitel*CELÁ.ČÁST(číslo/dělitel),
Po vyzkoušení lze vidět, že výsledky v obou případech jsou opravdu stejné a záleží tedy jen na rozhodnutí řešitele.

Funkce Quoient

Pak by se mohlo říci, že již ani žádná funkce pro celočíselné dělení není třeba. Protože přece stačí pouze napsat vzorec ve tvaru: = CELÁ.ČÁST(číslo/dělitel).
 Je to pravda, ale přesto lze někdy vyzkoušet také funkci Quotient, která má tvar: =QUOTIENT(numerátor; denominátor). Pokud by v průvodci funkcí bylo vše napsáno česky, mohla by mít funkce tvar: =QUOTIENT(číslo; dělitel), případně =DIV(číslo; dělitel), protože numerátor je vlastně dělenec, tedy to je číslo, které se dělí a denominátor je dělitel. A název Div se často pro celočíselné dělení v oblasti informačních technologií používá.
Jinak, když srovnáte výsledky vypočtené uvedenou funkcí a vzorcem, zjistíte, že jsou opravdu stejné.